Smiřte se s tím, že vaše děti vědí o sexu mnohem více, než si vůbec troufáte připustit. Nemusí se vám to líbit, ale s tím nic nenaděláte. Co můžete ovlivnit je, jaké informace, které se na dítě valí ze sociálních sítí,  váš potomek přijme a jak je zpracuje.
Pokud budete vstřícný rodič, můžete znalosti svého potomka podle potřeby upřesnit, případně doplnit tak, aby dítě vědělo o rizicích sexu ještě dříve, než jej mohou reálně ohrozit. Důležité je, aby mělo ke své sexualitě pozitivní vztah, aby později mohlo vést zdravý a spokojený partnerský život. 
Děti mají první zvědavé otázky o pohlaví a zrození života již v předškolním věku. Rozhodně nemá smysl jim lhát, okřikovat je a ignorovat. Moudrý rodič přijme nečekanou a někdy šokující otázku jako šanci vysvětlit vše, co je třeba, přijatelným způsobem a vybudovat si tak pozici toho, koho se lze bez obav na cokoliv ptát a komu lze v takových otázkách věřit. Můžete se pak stát intimním průvodcem i v době, kdy půjde opravdu do tuhého. V předškolním či raně školním veku nejsou pro dítě podstatné detaily!

Děti nenaučíte, co je sexualita během jednoho rozhovoru. Je třeba vše náležitě vysvětlit a v tomto směru vést i dlouhodobější komunikaci.  A při vysvětlování není nutné zacházet do detailů. Některým malým zvědavcům stačí objasnit základy, že děti se rodí z lásky, když se tatínek a maminka velmi milují.
Na otázku: "Ale jak se to tatínkovo semínko dostane k maminčinu vajíčku?" stačí v předškolním věku vysvětlit, že k tomu dojde při objímání. Podrobnější pravdivé informace mohou takto malé dítě spíš vyděsit.
Otázek se netřeba bát. Naopak je dobré děti povzbudit k dalším. Několik zásad, jak si s dětmi povídat o sexu:

1. Přátelsky a povzbudivě zjistěte, proč se dítě na sex ptá, proč ho to zajímá právě teď. Přijdete případně na to, zda náhodou nemá nějaký problém: Proč to chceš vědět právě teď? Už si o tom něco slyšel?

2. Zeptejte se ho na jeho názor. Uvidíte, kolik o daném tématu už ví, případně, jaký slovník používá: Co si o tom ty myslíš? Jak to podle tebe je? Co bys poradil?

3. Odpovězte pravdivě, nelžete a používejte slovník, kterému dítě porozumí, nazývejte věci správně a nepoužívejte různé zdrobněliny - vagína není pipinka a penis není pindík. Podávejte ale jen informace, které ve svém věku dokáže zpracovat.

4. Ujistěte se, zda vám dítě porozumělo a nechte prostor pro další otázky: Už tomu rozumíš? Chtěl by si ještě něco vědět?